Často nám chodí žádosti o recenzní výtisky nových titulů. Od žánrových fanzinů, bloggerů, youtuberů. Dřív jsme ochotně vyhověli každému. Ale s tím už je konec.
Tradice je tradice
Tak jako každé nakladatelství, i my z nákladu vyčleňujeme část výtisků pro propagaci. V začátcích to bylo něco přes stovku, dnes už méně. Recenze je však pro nás forma marketingu, která vzhledem k nadbytku knižní produkce pomalu přestává plnit svůj účel.
Čtenářský vkus se za posledních dvacet let výrazně rozmělnil a každý se v záplavě titulů specializuje na výseč svého zájmu. Stejné je to s recenzemi – nestojí za mnoho, webziny jimi přetékají a málokdo čte každou. Vybírá si jen ty, které se týkají jeho vkusu.
Nalijme si proto čistého vína. Vliv těchto recenzí na prodej titulu je víceméně nulový. V zasílání recenzních výtisků někteří nakladatelé pokračují jen z tradice, jiní je přestali posílat úplně.
Hlavně nikoho neurazit
Ve skutečnosti je jedno, zda je recenze kladná či záporná. Obavy některých webzinů, že by se snad přílišnou kritikou mohly odříznout od zdroje čtení zdarma, však z jejich hodnocení občas čiší. Náznaky kritiky bývají vykoupeny téměř omluvnými dodatky, případně chybí úplně.
To je ovšem špatně a vede to k tomu, že recenze neplní svoji základní funkci, totiž pomáhat čtenáři s rozhodováním. Jestliže je drtivá knih hodnocena v rozmezí 70 až 90 procent, znamená to, že jsou vlastně všechny nadprůměrné.
Opravdu? Ale no tak! Bavíme se tu o fantasy? O tom béčkovém žánru s čaroději, upíry a válečnicemi v plechových bikinách? I v něm snad existuje kvalita, průměr a místy i odpad. Pokud to nemají recenzenti odvahu odlišit, čtení jejich hodnocení je jen ztrátou času.
Opsaná anotace není recenze
Webziny ale stále ještě patří k tomu lepšímu. To nejbizarnější lze nalézt na knižních blozích. Zdá se, že tyto čtenářské recenze si čtou jen ostatní členové bloggerské komunity. Jak jinak si vysvětlit, že se jejich výtvory většinou podobají jako vejce vejci.
Tyto rádobyrecenze zpravidla tvoří oficiální anotace zkopírovaná z internetu, poté dvě tři věty o tom, co všechno se v knize bloggerovi líbilo, a závěrem obligátní poděkování nakladateli za zaslání výtisku. Informační hodnota nulová a pro nakladatele vyhozená kniha plus poštovné a balné. Čest výjimkám (víme o nich).
Známe své Pappenheimské
Jak už bylo řečeno, zpočátku jsme se snažili vyhovět všem. Ale z výsledků jsme byli spíše na rozpacích. Jen nemnozí dokážou zařadit knihu do širšího kontextu, srovnat ji s dílem jiným, zhodnotit překlad či polygrafické zpracování, vyslovit jasně svůj názor. Zpočátku jsme žádali o opravy faktických nepřesností (typu děj knihy se odehrává v Polsku, nikoliv Rusku), ale časem jsme rezignovali. Pozorně čte asi jen málokdo.
Nepřestalo nám však vadit, když recenzenti historické fantasy opomenou svým čtenářům sdělit, do jakého období je děj knihy zasazen. Nebo když je slibovaná recenze uveřejněna sedm měsíců po vydání knihy. Jednou se stane, chápeme. Ale opakovaně?
V reakci na tento neutěšený stav jsme se rozhodli udělat malou inventuru recenzentů a zjistili, že několik z nich nám i po letech recenzi dluží. To jim však nebránilo recenzák úspěšně střelit v bazaru. Budiž, dostali ho, ať si s ním dělají, co chtějí. Ale podvedli stařenku.
Výsledek? Na většinu žádosti o recenzní výtisk dnes reagujeme záporně, osvědčeným kontaktům ho poskytujeme rádi a obratem.
Má to takhle smysl?
Na závěr malé připomenutí všem, kdo se této parodie na literární kritiku účastní. Vydání dobré knihy trvá půl roku, rok, klidně i víc. Je s tím spousta práce, na které se podílí hodně lidí. Myslete na to při psaní své recenze. Možná by stálo za to věnovat jí trochu víc úsilí.
Pamatujte také, že poskytnutním recenzního výtisku prokazuje nakladatel větší službu vám než vy napsáním recenze jemu. Nezapomínejte ani, že ji nepíšete pro něj, ale pro vaše čtenáře. A pokud nezačnete konečně oddělovat zrno od plev, všichni se nakonec utopíme v břečce oslavného pseudomarketingu.
Jako by toho svinstva nebylo všude dost. ■
