Neexistuje univerzální způsob, jak správně psát recenzi. Přesto jsou k dispozici obecně uznávaná pravidla, kterých je dobré se držet. Pokusili jsme se je shrnout a doplnit o rady a postřehy z praxe.
1. Proč recenzovat?
Dobrý recenzent je v první řadě neocenitelným pomocníkem čtenářů, kteří se díky němu mohou lépe zorientovat v dnešním nadbytku knižní produkce.
Zároveň je dobrá recenze důležitá pro autory, protože identifikuje přednosti i nedostatky jejich tvorby. Autory schopné sebereflexe kritika posouvá vpřed. Bez kritiky se jednoocí stávají králi mezi slepými a necítí potřebu se dál rozvíjet.
Ze stejného důvodu je potřebná i pro nakladatele, redaktory a překladatele. Dobrý recenzent pomáhá dobrým knihám k úspěchu a upozorňuje na ty špatné.
Ze psaní recenzí ovšem mívá prospěch i sám recenzent. Cvičí se ve vyjadřování a formulování myšlenek v textu, získává rozhled v knižní produkci a literatuře svého žánru celkově. Při psaní recenzí si lze vypěstovat vlastní styl, vpašovat do nich svůj humor či filozofii. Recenzent se učí argumentovat, a to na malém prostoru. Umění srozumitelně a poutavě se vyjadřovat totiž není každému vlastní a kdejaký novinář by ho mohl šikovnému recenzentovi závidět.
2. Čím začít?
Vyberte si knihu. Je jednodušší začínat s takovou, která se vám líbila – ale s knihou, která se nelíbila, je to větší zábava. V každém případě platí dvě základní pravidla:
- Nebuďte osobní. Nehodnoťte knihu nikoho, koho znáte, máte rádi nebo nesnášíte.
- Recenzujte knihu, kterou čtete, ne takovou, jakou byste si přáli, aby autor napsal.
Recenze není prostor pro vyřizování účtů či projevování náklonnosti. Kritiku pište s cílem autorovi pomoci. Můžete ho pochválit, povzbudit, ale i poukázat na slabá místa a upozornit na nedostatky, které může zlepšovat. Cílem recenze ovšem není pomoci k úspěchu kamarádovi či kamarádce – zpravidla je to poznat a recenzent ztrácí na důvěryhodnosti.
Existují různé přístupy k psaní recenzí. Nejčastější jsou popisné recenze, které pouze shrnují děj. Náročnější, ale pro čtenáře mnohem zajímavější jsou kritické recenze. Ty kladou na recenzenta vyšší nároky, protože musí mít rozhled a o žánru něco vědět. V obou případech však platí, že recenze má být stručná a výstižná.
3. Než začnete číst
Recenze je nejen popisem, ale i hodnocením knihy. Mnoho recenzentů si začne klást otázky až poté, co se pustí do psaní. Je však lepší, když bere knihu do ruky s tím, že si bude při čtení dělat poznámky a vyznačovat zajímavé pasáže. Zkuste si proto ještě před čtením říct:
- Jak na vás působí obálka? Přestože se podle ní kniha soudit nemá, právě ta dnes prodává. Jakou atmosféru navozuje? Je nápaditá, působivá, nebo tuctová s nečitelným písmem?
- Co o knize říká její název? Je zajímavý a vtipný, nebo naopak nicneříkající a nudný? Zavádějící, snažící se přiživit na jiném, populárnějším díle?
- Jak se vám líbí anotace knihy? Je dobře napsaná? Dokáže navnadit ke čtení? Mimochodem, špatná anotace zpravidla obsahuje slova „Kniha, kterou právě držíte v ruce…“.
4. Při čtení
Jakmile se pustíte do čtení, je dobré mít po ruce tužku a dělat si poznámky a vyznačovat zajímavé či vypovídající pasáže, které můžete později citovat. Je zcela v pořádku nechat se strhnout příběhem, ale recenzent by se měl při čtení průběžně zabývat základními otázkami, které většinou zajímají i čtenáře:
- Kdo je vypravěčem? Z jakého pohledu je příběh líčen?
- Kdo jsou hrdinové knihy? Jsou dobře vykreslení, uvěřitelní, vyvíjejí se s příběhem?
- Jsou postavy přesvědčivé? Chovají se jako skuteční lidé, řeší opravdová dilemata?
- Která postava se vám líbí nejvíc? Díky čemu se s ní čtenář dokáže ztotožnit?
- Co dialogy? Znějí přirozeně, posouvají děj? Jsou šroubované, snaží se křečovitě o vtip?
- V jakém prostředí se kniha odehrává? Je dobře vylíčené, originální, působivé?
Odpovědět na tyto otázky by nemělo pozornému čtenáři dělat potíže. Ale je tu ještě várka pokročilejších hlavolamů, které by dobrý recenzent neměl opomenout. Těžko se vám podaří do recenze vměstnat všechny, ale pomohou vám zhodnotit knihu zevrubněji.
- Čte se kniha dobře? Umí autor rozvinout myšlenku, nebo je těžké sledovat, co chce říci?
- Jaký je autorův styl? Zkuste ho popsat, aniž byste ho přirovnávali ke stylu jiného autora.
- Jaký je jazyk příběhu? Umí s ním autor pracovat, použít k navození atmosféry či charakterizaci postav?
- Co struktura a tempo? Je příběh dobře vystavěný, strhující, nebo chaotický a místy nudí?
- Jde-li o překlad, jak se povedl? Překladatelé bývají neprávem opomíjeni, protože pokud odvedli práci dobře, jen málokdo si na ně vzpomene.
- Jaká je zápletka? Je nápaditá, překvapivá, nebo průhledná a očekávatelná?
- Jaká část knihy vás nejvíc upoutala? Jaká je naopak slabší či má text hluchá místa?
- Pohybuje se kniha v mantinelech žánru? Nebo z nich vybočuje, porušuje zažitá pravidla? Je to ku prospěchu, nebo tím spíš příběhu škodí?
- Je závěr knihy uspokojující? Strhující, přesvědčivý? Nebo snad ve vás zavládlo rozčarování?
A protože kniha není jen příběh, pokročilého recenzenta – a mnohé čtenáře – zajímá také:
- Jak kniha vypadá a působí? Obálka, její zušlechtění, typografie, grafická úprava – dal si nakladatel s knihou práci?
- Obsahuje kniha mapy či ilustrace? Dokreslují vhodně atmosféru, ladí s příběhem?
- Je kniha dobře zpracována technicky? Nečitelné písmo, příliš úzké okraje, toaletní papír, rozpadající se vazba? Čtenář na rozdíl od vás knihu v ruce zpravidla nedržel…
- Zdá se vám cena knihy odpovídající? Nechce po vás někdo moc peněz za málo muziky?
5. A teď už můžu konečně začít psát?
Pokud netlačí termín, tak ne. Nepište hned po dočtení. Knihy mají tendence vyvolávat emoce, nechte je opadnout. Stejně jako jídlo, i knihu je dobré strávit. Dopřejte si den dva odstupu, získáte tak lepší perspektivu. Změnil se prvotní dojem, který ve vás kniha zanechala? Původní nadšení vyprchalo a uvědomili jste si nedostatky? Nebo naopak opadlo rozčarování a vzpomněli jste si i na dobré pasáže, které by stály za zmínku?
Málokterou knihu čteme víc než jednou. Ale mnohdy až při druhém čtení odhalíme souvislosti a nápady, které nám při tom prvním unikly. Po druhém čtení máme šanci dílo hodnotit střízlivěji, než když nás příběh pohltil poprvé. Proto zvažte, jestli recenzovaná kniha nestojí za to, abyste si ji alespoň zběžně neprolistovali znovu.
Pokud máte pocit, že můžete s klidnou hlavou začít psát, tak se do toho směle– Moment, ještě budete potřebovat osnovu! Ať píšete cokoliv, vždycky je dobré si v několika bodech utřídit myšlenky. Časem možná osnovu potřebovat nebudete, ale uškodit nemůže nikdy.
6. A jdeme na to!
Knihu jste přelouskali, udělali si názor, vypsali si pasáže, kterými ho podpoříte, myšlenky utřídili a chystáte se psát. Nezapomeňte, že v kritické recenzi je důležité nejen popsat knihu, ale také přiblížit autorovy myšlenky, zaujmout k nim postoj a posoudit, zda je kniha dobrá či ne.
Závěr recenze by měl shrnovat váš dojem a obsahovat finální verdikt. Líbila se vám kniha? Doporučili byste ji? Na tyto otázky zpravidla existují jasné odpovědi a není důvod je zamlčovat. Že se vám dílo nelíbilo, neznamená, že nad ním vynášíte rozsudek smrti. Možná se ozvou dotčení fanoušci, ale je to váš názor, máte ho čím obhájit, stůjte si za ním. Stejně bude jen jedním z mnoha, ale vaše přesvědčivost pomůže jiným udělat si názor.
A ještě poslední hrst rad a doporučení:
- Zahrňte informace o autorovi. Jeho vzdělání, původ, cokoli relevantního ve vztahu ke knize.
- Informace si ověřte. Většina autorů má jednu oficiální biografii, přepisuje ji každý. Oslovte autora či nakladatele, nebojte se získat informace navíc a přidat své recenzi na hodnotě.
- Citujte věty či pasáže, které podle vás nejlépe charakterizují jazyk a styl knihy.
- Citujete správně? Ověřte, zda jste texty z knihy opsali přesně a nejsou v nich překlepy.
- Zkontrolujte si gramatiku. Zvláště interpunkci a shodu podmětu s přísudkem.
7. Co s recenzí dál?
Tak jako u jiných textů platí: přečtěte si ho po sobě. Nechte recenzi uležet a vraťte se k ní opět až za den či dva. Získáte nadhled a některé věty se vám nebudou zdát výstižné, jiné shledáte nadbytečnými. Nebojte se škrtat a přepisovat – nikdo nenapíše kvalitní text na první dobrou.
Pokud se vám vlastní text čte dobře, věty na sebe navazují a předkládají hodnotící argumenty – zveřejněte ho. Bude-li recenze dobrá, čtenáři ji ocení. Pokud dobrá nebude – žádný učený přece z nebe nespadl. Zkrátka to zkuste a uvidíte. Hodně štěstí! ■
