Tak jako v zimě vylézá plachá zvěř z lesů za potravou, odvážili se na konci ledna vystoupit na veřejnosti i autoři dobrodružné série Letopisy Vukogvazdské družiny. Tvůrci zatraceně špinavé fantasy dorazili namydlení a s úsměvem do pražské smíchovské knihovny, kde naše nakladatelství uspořádalo první a hned tradiční Vukogvazdskou trachtaci.

Setkání s příznivci a čtenáři Letopisů probíhalo za velmi příjemné atmosféry. Hlavní autor, Honza Kravčík, představil Vukogvazdskou družinu a krátce s humorem sobě vlastním nastínil její více než dvacetiletou historii.

Cesta do pravěku aneb Vukogvazdská družina v roce 1997.

Psal se rok 1996, když se hraví studenti jednoho pražského gymnázia vrhli do Dračího doupěte. Myslí se tím samozřejmě první česká hra na hrdiny. A nezůstali jen u toho. Své zážitky ze hry poctivě zapisovali, každý ze svého pohledu, příběhy ze světa Vlčího hvozdu (Vukogvazdu) sestavovali, ilustrovali, tiskli a později i publikovali na webu, kde si získaly okruh věrných čtenářů.

Právě na jejich nemalé naléhání se zdravé jádro družiny rozhodlo v roce 2009 vydat slavné zápisky ze hry knižně. Musely se ovšem nejdřív zgruntu přepsat, čehož se chopili zejména Honza Kravčík, Vojta SedláčekJéňa Kremer – a tak začaly vycházet jedinečné Letopisy Vukogvazdské družiny.

Smíchovskou knihovnu máme rádi nejen pro plno knih a krásnou budovu. Ale také se tam na její galerii s oddělením fantastické literatury pohodlně vešlo třicet lidí.

A právě čtvrtý svazek z Vlčího hvozdu, který vyšel před loňskými Vánocemi, byl na trachtaci pokřtěn. Kmotry mu byli sami autoři Dračího doupěte, manželé Martin KlímaVilma Kadlečková. Martin je producentem dlouho očekávané počítačové RPG hry Kingdom Come: Deliverance a ve světě středověkého dobrodružství se pohybuje denně. U Letopisů mimo jiné zmínil, že je velmi důležité, aby tyto příběhy vycházely, protože přenášejí radost a nadšení ze hry a jistý zápal pro dobrodružství na čtenáře. Vilma jako spisovatelka – mimo jiné autorka série Mycelium – popřála knize mnoho spokojených čtenářů, protože ví, kolik práce za Letopisy stojí a jak jsou dobré.

Honza Kravčík, Vilma Kadlečková, Martin Klíma a litevská medovina.

Následovala plodná debata, dotazy na autory, družiníky i kmotry. Jednou z nejočekávanějších otázek bylo, zda bude pátý svazek, který by mohl vyjít letos, opravdu poslední. „Je to tak, v nejlepším se má přestat. Ale neloučíme se úplně, s některými z hrdinů se ještě potkáme v dalších, jiných knížkách,“ odpověděl Honza. Vilma se zase mimo jiné trefně zmínila o „stigmatizaci těchto knih dračákem“ (s čímž s ní, jakožto nakladatel, bohužel musíme souhlasit), kdy spoustu čtenářů odradí od příběhů nálepka RPG.  Na závěr si pro obveselení všichni střihli Letozpytný hlavolamník doktora Šilpašátry – bezvědomostní kvíz o ceny.

Otázky Šilpašátrova hlavolamníku byly záludné – ale nic, co by pozorný čtenář Letopisů nezvládl.

Po rozdání autogramů se část společnosti přesunula do jedné z místních krčem a zapáleně probírala literaturu až do pozdních nočních hodin. Velké díky patří nejen kmotrům a všem návštěvníkům trachtace, ale také smíchovské knihovně, která nám poskytla zázemí a trpělivě čekala i půl hodiny po zavírací době, než se debatéři odeberou. Pátý svazek na sebe snad nenechá dlouho čekat a příští zimu jej budeme třímat v pařátech. A pokud bude opět hladová a zvěř se přiblíží k městu, můžeme se všichni těšit na druhou a hned jubilejní Vukogvazdskou trachtaci.