Uplynul měsíc od uzávěrky druhého ročníku soutěže a my přečetli všech 154 zaslaných prací. Teď nás čeká sepisování podrobných hodnocení pro každého ze stodvaatřiceti autorů. Než se do toho pustíme, dovolte nám něco málo postřehů a statistik.

Co jsme to provedli?

Pro první ročník Tovaryšů kalamáře jsme záměrně zvolili široké téma. Dorazilo 74 povídek, což nás potěšilo. Pro letošní ročník jsme zvolili užší téma. Dorazilo 154 povídek, což nás vyděsilo.

Ukázalo se totiž, že téma „Bestie“ si většina autorů vykládá doslovně. Proto jsme se nejčastěji probírali příběhy plnými brutálních vražd. Jejich pachateli byli zejména nejrůznější netvoři (41, mezi nimi osm vlkodlaků), následováni muži vrahy (32) a ženami vražedkyněmi (12).

Tématem znepokojivě velkého množství povídek byli tyranští otcové a obecně domácí násilí, dětská šikanaalkoholismus. Nejsme psychologové, ale leckdy šlo o příběhy tak sugestivní, že spíš než tvorbu připomínaly terapii vlastních traumatických zážitků.

Téma příštího ročníku si proto musíme pořádně rozmyslet. Nejspíš to bude něco jako „Okrasné květiny“ nebo „Útulný pelíšek“.

Co nás potěšilo

Navzdory počtu přihlášených prací se ukázalo, že se stále jedná o číslo, které jsme schopni vstřebat. Přestože rozsah povídek v soutěži nijak neomezujeme, letošní práce jsou zpravidla kratší než loňské. Dvacet procent jsou miniatury dlouhé doslova pár stran. Zatímco loni měla povídka v průměru 23 normostran, letošní má něco přes 15 normostran.

Nicméně právě kvůli vysokému počtu velmi krátkých prací zvažujeme příští rok omezit dolní hranici rozsahu. Napsat mikropovídku je totiž velmi těžké a pouze jedna dvě z takto krátkých prací nás zaujaly. U drtivé většiny jsme nabyli dojmu, že si s nimi autoři nedali příliš práce. Jedná se spíš o črty, úvahy, zkrátka ne o plnohodnotné povídky. Kvůli omezenému rozsahu však budou omezená i hodnocení.

Co nás překvapilo

Máme dojem, že kvalita letošního ročníku je o něco vyšší než loni. V soutěži se objevilo více známých jmen, která už publikují. Autoři a autorky, se kterými jsme měli čest loni, zase poslali zpravidla o třídu lepší práce. Vybírat povídky do antologie tak bude příjemně složité. Pravda, čekali jsme, že loňských účastníků bude víc (tvoří pouze 14 procent letošních), ale nejde o jediné překvapení.

Zatímco loňský ročník byl genderově fifty-fifty, letos zaslalo práce 80 autorek a 52 autorů. Zajímavé je také, že slovenské povídky, tvořící desetinu všech letošních prací, jsou kvalitativně na vyšší úrovni než práce české. Ještě pozoruhodnější je, že dvacet autorů nazvalo svou povídku jednoduše Bestie. Zvolit za název příspěvku přímo téma ročníku však není šťastné z mnoha důvodů.

Také nás překvapilo, že jen málokdo pojal téma z jiné perspektivy. Přesto někteří ukázali, že bestií mohou být také strach, pomluvy, nemoc, tchyně, domácí mazlíček, ale také bolavý zub nebo třeba ovce. Takové povídky byly v záplavě krve a brutalit osvěžením a dovedeme je – pokud jsou dobře napsané – náležitě ocenit. A až ukončíme sezení u psychoterapeuta, k němuž jsme během čtení začali docházet, zveřejníme podrobnější výsledky. Pravděpodobně 1. června. Na Den dětí. Bestiální. ■

Další otravný newsletter?

Kdepak! Ale jestli se chceš dozvědět mezi prvními, že jsme vydali novou knihu, nech si poslat upozornění. Bez obav: víc než tři ročně nebudou.

Díky za zájem, nebudeš litovat. A kdyby snad, vždycky se můžeš odhlásit.