V předvečer oslav stého výročí státu slavila i Gorgona. Prozatím ne stý, ale druhý ročník povídkové soutěže Tovaryši kalamáře. Vyhlašovali se vítězní autoři povídek na téma bestie a křtila se antologie nejlepších prací.

Na čtyřicet příznivců a účastníků soutěže se sešlo poslední říjnovou sobotu v libé kavárně Friends Coffee House v srdci Prahy. Počáteční technický zádrhel jsme díky nezištné pomoci mladého řeckého gentlemana vyřešili, nahodili projekci a představili jsme si soutěž a dvacítku nejlepších letošních prací.

Z nich vzešli tři vítězové – třetí místo obsadil Martin Paytok s vtipně vlkodlačí povídkou Bílá tma, na druhém místě skončil Marek Dvořák s osvěžující variací na útok z vesmíru Jakub se už ničemu nediví a jako první se umístil Mirek Sedláček se znepokojivě mýtickým Bohem Černého lesa. Udělili jsme také zvláštní cenu redakce, a to Martině Poživilové a jejímu řemeslně skvěle zvládnutému textu Raz dva tři.

Co na křtu nesmí chybět

Po vyhlášení výsledků a předání cen všem přítomným autorům nejlepších prací došlo na křest antologie. Na náš dotaz, co nesmí chybět při takovém křtu knihy, přítomní odpověděli, že především alkohol (!), autor a kmotr. Správně pochopili, že kniha to být nemusí. Největší bestií letošního ročníku Tovaryšů totiž byla přepravní společnost, která nám vezla knihy z polské tiskárny a jakýmsi omylem je místo do Prahy doručila do Vídně.

Toho se ale nezalekla skvělá Petra Neomillnerová, která se ujala slova i číše, a nejen že ochotně pokřtila maketu antologie, ale také si s humorem sobě vlastním s návštěvníky popovídala a podělila se o své spisovatelské zkušenosti. A nakonec nechyběl ani ten alkohol – tímto srdečně zdravíme pana Mlčouška, otce jedné z autorek, jehož slivovice z kadlátek ten den pohladila mnohé na duši a jíž budeme křtít i příští antologii.

Petra Neomillnerová křtí antologii Bůh Černého lesa

Konec dobrý, všechno dobré

Bylo velmi příjemné setkat s tolika autory a autorkami, moc rádi jsme všechny přítomné poznali a těší nás, že někteří vážili cestu až z Lanškrouna, Fulneku či slovenského Bobrovce. Už nyní se těšíme na další ročník Tovaryšů kalamáře, který bude – jak doufáme – neméně úspěšný a inspirativní. Jeho téma se dozvíte brzy – a zatím si můžete přečíst naši novou antologii.

Vzácný náklad dorazil z Vídně o tři dny později a už nyní si knihy můžete koupit v knihkupectvích nebo v našem eshopu. Bůh Černého lesa vypadá výborně a ještě lepší je uvnitř.

Nejlepší práce Tovaryšů kalamáře 2018

Následuje seznam autorů a povídek, ze kterých jsme vybírali příspěvky do antologie. Do tištěné knihy se jich z technických důvodů dostalo méně než do elektronického vydání. Naopak e-kniha byla ještě doplněna o tři nejlepší práce, které skončily těsně před branami vítězné kategorie (v seznamu označené hvězdičkou). Některé práce (označené křížkem) se neobjeví ani v jedné verzi antologie, protože jsou součástí širšího díla a s jejich autory jednáme o další spolupráci, případně se je autor rozhodl ze soutěže stáhnout.

 

  • Miroslav Sedláček | Bůh Černého lesa (1. místo)
  • Marek Dvořák | Jakub se už ničemu nediví (2. místo)
  • Martin Paytok | Bílá tma (3. místo)
  • Martina Poživilová | Raz dva tři (cena redakce)
  • Dalibor Boubín | Vlastní zákon
  • Flávia Lujza Csikyová | Malá hodnost (†)
  • Martin Drtina | Bestý (*)
  • Marián Gejdoš | Velké město | Vzkaz
  • Lenka Hajná | Sladké sny
  • Adéla Holemá | Nová generace
  • Róbert Hric | Otřískaný pohár, zázračný kalich
  • Kateřina Kratochvílová | Bestia Triumphans
  • Lukáš Makovník | Zázračné Vánoce
  • Kristýna Malinková | Jeden z mých oblíbených příběhů
  • Tereza Mašková | Bestie
  • Jarmila Mlčoušková | Oktaronový had (†)
  • Simona Michálková | Klekánice (*)
  • Ivana Molnárová Dubcová | Zavolejte později, prosím (*)
  • Hana Piterková | Kápě, pečeť a já
  • Daniela Skalová | Bagárovi
  • Miro Švercel | Hic sunt homines (†)

Další otravný newsletter?

Kdepak! Ale jestli se chceš dozvědět mezi prvními, že jsme vydali novou knihu, nech si poslat upozornění. Bez obav: víc než tři ročně nebudou.

Díky za zájem, nebudeš litovat. A kdyby snad, vždycky se můžeš odhlásit.