Napsat román je snadné. Napsat dobrý román je těžké. Takový je život. Kdyby to bylo snadné, všichni bychom psali bestsellery a sbírali za ně ceny.
Tento text je výtahem z článku The Snowflake Method For Designing A Novel, který uveřejňujeme se svolením pana Randyho Ingermansona, autora bestselleru Writing Fiction for Dummies a programu Snowflake Pro.
Upřímně, najdete tisíce lidí, kteří vám řeknou, jak napsat román. Existují tisíce různých metod. Nejlepší je ta, která vyhovuje vám.
V tomto článku bych se rád podělil o to, co vyhovuje mně. Vydal jsem šest románů a za své psaní získal asi tucet ocenění. Spisovatelské řemeslo učím na nejrůznějších akcích neustále. Jedna z mých nejpopulárnějších přednášek je: jak napsat román pomocí postupu, kterému říkám „metoda sněhové vločky“.
Stránku s popisem této metody na mém webu denně navštíví víc než tisíc lidí, z čehož lze soudit, že je pro ně užitečná. Pro vás užitečná být nemusí, a to je v pořádku. Prostudujte si ji, vyberte si, co vám vyhovuje, a zbytek klidně ignorujte! Když se vám z ní udělá špatně, neurazím se. Každý spisovatel je jiný. Pokud vám moje metoda pomůže, budu jen rád. Pokusím se co nejlépe vysvětlit způsob, jakým si věci organizuji já, ale vy víte nejlíp, jestli to bude fungovat i u vás. Přeji hodně zábavy a – napište svůj román!
Význam návrhu
Dobrý román nevznikne sám od sebe, je navržen. Můžete si ho rozvrhnout jak před, tak po jeho dopsání. Vyzkoušel jsem oba způsoby a jsem pevně přesvědčen, že udělat to předem je rychlejší a vede k lepším výsledkům. Rozvrhnout si román je těžká práce, proto je nutné najít ten správný způsob co nejdřív. Projdeme si tedy návrh krok za krokem.
Naší základní otázkou je: jak navrhnout román?
Dlouhá léta jsem byl softwarovým architektem a připravoval velké projekty. Píšu romány stejným způsobem jako software, a to za použití metafory sněhové vločky. A proč tahle metafora?
Vpravo vidíte obrazek známý jako Kochova vločka. Jde o významný matematický objekt, který vědci studují už víc než sto let, ale pro naše potřeby je to jen úžasná kresba sněhové vločky. A tahle komplikovaná vločka byla v počáteční fázi obyčejným trojúhelníkem, který se v pouhých několika krocích rozrostl do tak komplexního obrazce.
Těch několik kroků vypadá takhle:
Tvrdím, že takhle se navrhuje román – začnete s málem, pak toho nabalujete čím dál víc, dokud nevznikne propracovaný příběh. Část toho je tvůrčí práce a tu vás učit nechci. Ale k práci patří i umění zvládat svou kreativitu, řídit ji a usměrnit tak, aby dala vzniknout dobře strukturovanému románu. A právě to bych vás naučit chtěl.
Předpokládám, že stejně jako většina lidí, i vy trávíte spoustu času přemýšlením o své knize před tím, než vůbec začnete psát. Provádíte rešerše. Dumáte o příběhu. Řešíte zádrhele. Slyšíte hlasy postav. Přemýšlíte o tématu knihy. To všechno je důležitou součástí každé tvorby, říkám tomu „kvašení“. Jde o neformální proces, který u každého autora probíhá jinak. Budu předpokládat, že víte, jak nechat vykvasit své nápady a že už máte román v hlavě uleželý natolik, abyste si mohli sednout a začít psát.
Deset konstrukčních kroků
Ale než začnete psát, musíte se na to připravit. Musíte všechny ty skvělé myšlenky sepsat do použitelné podoby. Proč? Protože vaše paměť je omylná a vaše kreativita pravděpodobně nechala v příběhu spoustu děr – děr, které musíte zaplnit dřív, než začnete psát. Potřebujete podrobnou osnovu. A potřebujete ji vyrobit tak, aby vás to neotrávilo a nesebralo chuť román vůbec napsat. Tady je můj desetibodový postup, kterým osnovu sepíšete. Používám ho pro psaní svých románů a doufám, že pomůže i vám.
1. krok
Vyhraďte si hodinu na sepsání jedné jediné věty, která bude shrnovat váš román. Například: „Zlotřilý fyzik cestuje zpět v čase, aby zabil apoštola Pavla“ (to je shrnutí mého prvního románu Transgression). Tahle věta je základ, úhelný kámen, výchozí bod. Je to obdoba počátečního trojúhelníku, ze kterého se postupně rozvine vločka.
Až budete později posílat nakladateli anotaci rukopisu, tahle věta by se v ní měla objevit velmi záhy. Je to návnada, na kterou by se měl chytit váš redaktor, jeho redakční rada, později knihkupec a v konečném důsledku i čtenář. Takže ať ta věta stojí za to!
Pár tipů, jak vypadá dobrá věta:
- Méně je více. Zkuste se vejít do 15 slov.
- Žádná jména postav, prosím! Je lepší psát „postižený cirkusový akrobat“ než „Jan Novák“.
- Propojte osobní perspektivu s pozadím příběhu. Která postava má nejvíc co ztratit? A co že chce získat?
- Přečtěte si pro inspiraci jednořádkové popisy knih na stránkách některých internetových knihkupectví. Popsat knihu jednou větou je umění.
2. krok
Vyhraďte si další hodinu a rozšiřte svoji větu na celý odstavec, ve kterém popíšete výchozí dispozice příběhu, hlavní katastrofy a závěr. Tohle je obdoba druhé fáze vločky. Já své příběhy rád strukturuji jako „tři průšvihy a konec“. Každý z průšvihů (katastrof) rozvíjí čtvrtinu knihy a poslední čtvrtinu zabere závěr. Nevím, jestli je to ideální struktura, je to spíš otázka osobního vkusu.
Pokud upřednostňujete trojaktovou strukturu, pak první katastrofa koresponduje s koncem prvního aktu. K druhé katastrofě dojde uprostřed druhého aktu, který končí třetí katastrofou a spouští třetí akt, který celý příběh ukončí. Je v pořádku, když první katastrofu způsobí vnější vlivy, ale druhou a třetí katastrofu by měli vyvolat protagonisté sami ve snaze dát věci do pořádku. Místo toho se věci jen zhoršují a komplikují.
I tenhle odstavec můžete použít ve své anotaci. V ideálním případě by měl mít pět vět. První věta sděluje pozadí a východiska příběhu. Pak jedna věta pro každou z katastrof. A pak ještě jedna, ve které popíšete konec. Nepleťte si tento odstavec s anotací na obálce. Tenhle odstavec shrnuje celý váš příběh. Knižní anotace by měla shrnovat jen asi čtvrtinu příběhu.
3. krok
To, co jste dosud sepsali, by vám mělo dát obecnou představu o vašem románu. Teď potřebujete něco podobného pro příběhové linie každé z postav. Postavy jsou nejdůležitější součástí jakéhokoli románu a čas, který vložíte do jejich přípravy, se vám při psaní desetinásobně vrátí. Na každou z hlavních postav si vyhraďte hodinu a sepište si seznam, který bude obsahovat:
- Jméno postavy.
- Souhrn příběhové linie postavy v jedné větě.
- Motivaci postavy (její abstraktní touhy).
- Cíl postavy (její konkrétní touhy).
- Konflikt postavy (co jí brání cíle dosáhnout?).
- Proměna postavy (co se naučí, jak se změní?).
- Souhrn příběhové linie postavy v jednom odstavci.
Důležitá poznamka: Možná zjistíte, že se potřebujete o krok vrátit a zrevidovat svoje jednovětné nebo jednoodstavcové shrnutí románu. To je dobře – znamená to, že postavy prohlubují vaši představu o příběhu. V kterékoli fázi návrhu je v pořádku zrevidovat předchozí kroky. Vlastně je to nevyhnutelné. A je to tak správně. Jakékoli revize, které uděláte teď, nebudete muset provádět v neuspořádaném čtyřsetstránkovém rukopise.
Další důležitá poznámka: Nemusí to být dokonalé. Smyslem každého kroku tohoto procesu je postoupit ke kroku dalšímu. Udržujte tah na bránu! Vždycky se můžete vrátit zpět a upravovat, jakmile lépe porozumíte příběhu.
4. krok
V tuto chvíli byste měli mít dobrou představu o hrubé kostře románu, přitom jste nad ní strávili jen jeden dva dny. Upřímně, můžete nad ní strávit i týden, ale je to jedno. Pokud příběh nefunguje, víte to už teď, a nezjistíte to až po 500 hodinách strávených nad upovídanou první verzí rukopisu. Takže teď se pusťte do rozšiřování příběhu. Vyhraďte si několik hodin a z každé věty svého shrnujícího odstavce vytvořte samostatný odstavec. Všechny kromě posledního by měly končit katastrofou. Poslední odstavec má popisovat, jak kniha končí.
Je to zábavné a na konci tohoto cvičení budete mít velmi slušnou jednostránkovou synopsi svého románu. Nevadí, pokud se vám vše nepodaří vměstnat na jednu jedinou stranu. Důležité je, že se vám rozrůstají nápady a rozšiřujete konflikt.
5. krok
Vyhraďte si den nebo dva a sepište jednostránkové popisy každé hlavní postavy a půlstránkové popisy dalších důležitých postav. Tyto postavové synopse by měly líčit příběh z pohledu jeho protagonistů. Jako vždy se nebojte vracet o několik kroků zpět a revidovat, kdykoli zjistíte nové věci o postavách. Obvykle patří tenhle krok k mým nejoblíbenějším.
6. krok
Nyní už máte celistvý příběh a několik dějových linek, jednu pro každou postavu. Vyhraďte si týden a rozšiřujte svou jednostránkovou synopsi románu na čtyři stránky. V podstatě budete znovu rozšiřovat každý odstavec ze 4. kroku na celou stránku. Je s tím spousta zábavy, protože si musíte začít hrát s logikou příběhu a dělat strategická rozhodnutí. Při tomhle kroku se určitě budete vracet zpět a upravovat věci v předchozích krocích, protože začnete získávat ještě větší vhled do příběhu a nové nápady se jen pohrnou.
7. krok
Vyhraďte si další týden a rozšiřte popisy svých protagonistů do propracovaných schémat obsahujících všechny detaily, které o postavě potřebujete vědět. Tedy nejen standardní záležitosti jako datum narození, popis, historie, motivace, cíl a tak dále. A co je nejdůležitější: jak se postava ke konci románu změní?
Tohle je rozšíření výsledku 3. kroku a naučíte se při tom mnoho o svých postavách. Pravděpodobně se opět budete uchylovat k revizím předchozích kroků ve chvíli, kdy postavy začnou ožívat a nárokovat si a vymezovat své místo v příběhu. To je dobře – skvělá beletrie je založená na silných a živých postavách. Dejte si s tím tolik práce, kolik potřebujete (klidně vám to může zabrat i měsíc), protože vám to opět ušetří spoustu času později.
8. krok
Dřív nebo později nastane chvíle, kdy musíte opravdu začít psát román. Ale existuje pár kroků, které vám mohou tu traumatizující první verzi rukopisu usnadnit. Vezměte si svou čtyřstránkovou synopsi a udělejte si seznam všech scén, které potřebujete, aby se z příběhu stal román. A nejjednodušeji takový seznam vyrobíte pomocí tabulky.
Z nějakého důvodu to mnoho autorů vyděsí. Jaká hrůza! Smiřte se s tím. Naučili jste se používat textový procesor. Tabulkový je jednodušší. Potřebujete seznam scén a tabulkové procesory byly vynalezeny pro tvorbu seznamů. Pokud s nimi neumíte zacházet, kupte si příručku. Existují jich spousty a jedna určitě bude pro vás. Nastudovat to málo, co potřebujete, by vám nemělo zabrat víc než den. A bude se vám to hodit i jindy. Prostě to udělejte.
Pak vyrobte tabulku s detaily scén, které vyplývají z vašeho načrtu děje. Co scéna, to řádek. V jednom sloupci uveďte jméno postavy, z jejíhož pohledu je scéna popisována. V dalším, širokém sloupci popište, co se stane. Jestli se vám tabulka zalíbila, přidejte další sloupec a napište do něj, kolik asi stran hodláte scéně věnovat. Tabulka je ideální, protože vidíte celý děj pohromadě, a pokud se rozhodnete pro úpravy, je snadné scény přesouvat.
Mé tabulky mají nakonec přes sto řádků, to znamená přes sto scén. Jak příběh rozvíjím, vytvářím další a další verze souboru. Může trvat klidně týden, než vytvoříte dobrou tabulku. Až bude vše hotové, můžete přidat nový sloupec na čísla kapitol a přiřadit každé scéně kapitolu.
9. krok
(Volitelný, už ho nedělám.) Vraťte se zpátky ke svému textovému procesoru a začněte psát popis příběhu. Každý řádek ze své tabulky rozšiřte na popis scény o několika odstavcích. Zapojte jakékoli úryvky dialogu, které vás napadnou, a načrtněte základní konflikt každé scény. Pokud ve scéně žádný konflikt není, měli byste ho buď doplnit, nebo scénu vyškrtnout.
Dřív jsem psával jednu až dvě strany na kapitolu a začínal každou kapitolu na nové stránce. Pak jsem si to všechno vytiskl a vložil do kroužkového bloku, abych mohl později kapitoly jednoduše prohazovat nebo revidovat. Tenhle proces mi obvykle zabral týden a výsledkem byl velký padesátistránkový vytištěný svazek, který jsem při psaní prvního draftu proškrtával a doplňoval. Všechny dobré nápady, které dostanete, když ráno vstanete, jsem připisoval na okraje tohohle dokumentu. Jde v podstatě o takový prototyp první verze rukopisu. Představte si, že první draft napíšete za týden! Ano, jde to a za ten čas to stojí. Ale budu upřímný – dnes mám pocit, že už tenhle krok nepotřebuji, a tak ho přeskakuji.
10. krok
Teď už se jen posaďte a začněte sepisovat skutečný první draft svého románu. Budete překvapeni, jak rychle vám jde práce od ruky. Znám spisovatele, kteří ztrojnásobili rychlost svého psaní prakticky okamžitě, přičemž byli schopni vyprodukovat první verzi rukopisu lepší kvality, než jaké byli obvykle schopni dosáhnout u verze třetí.
Možná si myslíte, že v téhle chvíli jste už z příběhu vyždímali všechnu kreativitu. Určitě ne, tedy pokud jste se nevyčerpali při psaní své vločky. Tohle má být právě ta veselá část, vždyť existuje ještě spousta drobných logických problémů k dořešení. Jak se hrdinka dostane ze stromu obklopeného aligátory a zachrání hrdinu z hořícího člunu? Teď je chvíle to vyřešit! Ale je to zábava, protože už znáte strukturu celého románu. Takže zbývá jen omezená sada problémů a můžete psát poměrně rychle.
Tato fáze je neuvěřitelně zajímavá a vzrušující. Spousta autorů si stěžuje, jak těžký je první draft. Ano, to proto, že nemají ponětí, co vlastně psát. Proboha, život je příliš krátký, aby ho jeden promarnil takhle! Není důvod strávit 500 hodin psaním rozplizlé první verze rukopisu, když ji můžete napsat velmi solidní za 150 hodin. Když připočtete 100 hodin strávených připravou v předchozích krocích, pořád jste o polovinu rychlejší.
Asi v polovině prvního draftu si zpravidla dám pauzu a opravím všechny rozklížené pasáže své podrobné osnovy. Jistě, ten fascikl papírů není dokonalý. To je v pořádku. Je to živoucí sada dokumentů, která se rozrůstá společně s tím, jak rozvíjíte román. Pokud děláte práci správně, na konci první verze rukopisu se budete smát tomu, jak amatérské ty prvotní dokumenty byly. A budete nadšeni z toho, jak hluboký příběh jste z nich vytvořili. ■
