Silná ženská hrdinka, mysl provázaná s koňmi, neobvyklé zbraně i magie živená krutostí. U suverénního románového debutu Kateřiny Hurtové se rozhodně nebudete nudit.

★ Katko, gratulujeme k vydání knihy. Jaký je to pocit a jak se ti knížka líbí?

Moc děkuji. Pocit je to samozřejmě krásný. Jak už to ale u splněných snů bývá, přichází také ten okamžik prázdna a s ním otázka, kam teď dál? První meta byla dosažena a teď je pro mě důležité, aby se kniha prodávala, četla a líbila – a měla své následnice.

★ Už máš na knihu nějaké ohlasy? První recenze jsou velmi příznivé, hodnotí příběh na 90 procent, zájem o tebe má rozhlas i liberecké noviny, kde jsi poskytla několik rozhovorů.

Velmi mě to překvapilo. Je moc milé, že jsou mí krajané ze severu tak pyšní na svou rodačku. Každý, kdo se na knihu ptá a zajímá se, mi rozzáří den. A ohlasy – zatím nadšení. Bylo mi řečeno, že je to drsná realita, nic pro milovnice červené knihovny.

★ To je pravda, A v ní stín je příběh silné hrdinky, se kterou se život nemazlí. Čtenáře napadne, jestli třeba nemá nějaké paralely ve tvém životě?

Má, ale na beletrii je krásné právě to, že životní příběhy, zkušenosti, sny, obavy i touhy autor protká spoustou dalších zdrojů inspirace, a ani sám pak často nedokáže odhalit, odkud se to či ono v příběhu vzalo. Příběh, společně s dalšími dvěma romány, navíc vznikl už před více než šesti lety, od té doby se v mém životě udála spousta věcí. Zmiňuji to proto, že mě někdy až děsilo, jak jsem si životní peripetie ve svých příbězích předpověděla.

Pohlédla jsem na rozverně barevné cáry látky a rozhodla se, že budu odvážnější než obvykle. Stáhla jsem ze sebe všechno oblečení a jedním kusem si omotala ňadra. Cíp žluté látky mi splýval mezi prsy a ladil s tmavou pletí. Jasně oranžová posloužila jako jednoduchá sukně odhalující z mých nohou tolik, že by z toho matku trefil šlak. Nejsem královna, nemám na takové odhalování právo. Vlasy jsem nechala rozpuštěné. Líbil se mi jejich dotek na zádech. Poslední přišla na řadu třpytivá maska zdobená barevným peřím a parnskými sklíčky. Zakrývala vše kromě úst a brady. Rty jsem obarvila krémem, který jsem si utloukla z ovčího tuku a okvětních lístků rudých ašelis.

★ Román je plný zvláštních druhů magie. Nejvíc asi zaujme ta spjatá s koňmi. Jak funguje a kde jsi k ní našla inspiraci?

Pouto Gemišejců s koňmi je darem jejich boha Efise a je v knize ozvláštněno tradicemi a rituály. Koňáci se svými zvířaty vzájemně cítí, poznají, když jsou si nablízku, a dokážou vzájemně rozeznat vnitřní rozpoložení. V královské rodině je toto pouto navíc zesíleno až na úroveň telepatie. Inspirací byla jednoznačně vnitřní podvědomá touha po spřízněné duši.

★ A co technologie v románu, jak tě napadla například mechanická létající tvrz náboženských fanatiků, kterou pohání magie živená utrpením obětí?

Tohle považuji za zábavné – inspirací pro feninské vejce byl okrasný svícen ve tvaru vejce, který jsem darovala k Vánocům mamince. Prostě mi na něj padl pohled a najednou se v mé fantazii vznášel po obloze a v jeho zákrutech se proháněli záporáci. Magie živená utrpením vychází z velké energie, kterou bolest vytváří. Emoce jsou pohonem pro každého z nás, ať už kladné nebo ty záporné. Proč tedy ne pohonem magie?

★ Knihu ti v Praze křtila Petra Neomillnerová, která je proslulá svými výraznými protagonistkami. Jaký je rozdíl mezi nimi a Lilit, hlavní hrdinkou tvého románu?

Od Petry jsem před lety četla knihu Sladká jak krev. Dodnes mi v hlavě zůstal pouze dojem silné hrdinky, která se nepoddávala svým ženským slabostem. Provádím svým hrdinkám jednu nepěknou věc – nechávám je, aby se chovaly hloupě, slabě nebo třeba nešikovně, jedním slovem žensky. Myslím, že stejně tak Lilit má v příběhu okamžik, kdy si čtenář bude říkat: „Co to proboha dělá? Tohle přece není správné.“ Lilit ale v ten okamžik nehledí na to, co je správné, ale podléhá svým emocím, neví si rady a správnou cestu, kterou čtenář samozřejmě vidí, teprve hledá.

„Spíš s mou matkou?“

Nin zrudl. „Ne že bych měl na výběr.“

„Takže se ti to vůbec nelíbí?“

Jízlivost je mé druhé jméno.

★ Na druhém křtu v Liberci byla kmotrou knihy Zuzana Hartmanová, autorka Noční labutě. Proč zrovna Zuzka?

Zuzka křtila proto, že je to člověk, který znal cestu celého toho příběhu, byla první, kdo ho četl, a velmi mu fandila. Takže jsem si nedovedla představit nikoho lepšího, kdo by mu přál více štěstí.

★ Kniha je tvým debutem. Překvapilo tě něco na redakční práci z pohledu autora? Bylo to pro tebe těžké?

Překvapilo mě, jak může být taková spolupráce inspirující. Přestože příběh princezny Lilit je moje srdcová záležitost, díky létům, které od napsání příběhu uběhly, jsem získala od textu odstup. Nebylo pro mě tedy nijak bolestné podívat se na něj novýma očima, naopak jsem si úpravy užívala plnými doušky. Na výsledku je to poznat. V Gorgoně se věnovali každému detailu – od skvělé redakční práce přes oslovení výborného ilustrátora pro obálku až ke grafickému zpracování celé knihy. Měla jsem jako začínající autor velké štěstí.

★ Ve fantasy komunitě nejsi nováčkem, lidé tě znají nejen díky povídkám a recenzím, ale i díky značce stylového oblečení s fantasy motivy Lavondyss. Jak ses k tomu dostala?

Pracovala jsem dříve jako asistentka, potřebovala jsem být reprezentativně oblečená, ale v obyčejném kostýmku jsem se necítila úplně svá. Fantasy móda, která byla v té době na trhu, pro mě nepřicházela v úvahu. Rozhodla jsem se proto, že si módu, která by mi vyhovovala, vytvořím sama. Oslovila jsem se svým nápadem Zuzku Hartmanovou, která se pro něj nadchla. Nejtěžší bylo sehnat spolupracovníky, kteří by nápadu věřili také a byli ochotni to s námi zkusit. Návrhů fantasy motivů se nakonec ujaly tři umělkyně – Alena Kubíková, Zuzana Botková a Petra Saibová, která je zároveň autorkou vnitřní ilustrace v A v ní stín. Velkou radost nám také udělala spolupráce se švadlenkou Petrou Pospíšilovou z Pampalini Patchwork, která miluje fantasy stejně jako my. Výsledkem je móda pro všechny ženy, dívky, alfa samice, dračice a ostatní éterické i pozemské bytosti, jejichž nitro bylo poznamenáno fantastikou.

Z mé trubky stékala krev tří mrtvých seveřanů, když jsem se ocitla tváří v tvář Bersekovi. Svíral těžkou sekeru, z očí se mu vytratila lidskost, tělo pokrývala kovově páchnoucí tekutina a mé srdce se zatřepotalo v předzvěsti smrti.

★ Ptáme se na to každého z autorů, zeptáme se i tebe: máš při psaní nějaký rituál nebo něco, co ti pomáhá lépe se soustředit při tvorbě?

Jediné, co na psaní potřebuji, je pár hodin klidu, abych se mohla do příběhu ponořit. Protože volný čas na psaní je více než nedostatkové zboží, vytvořila jsem si nouzové řešení pro tvorbu nápadů – klíč v zámku koupelny. Ze sprchy se obvykle vracím osvěžená a s novými nápady. ■