Kdo se nevyjadřuje k dění, jako by byl slepý

Aleksandar Žiljak (*1963) patří mezi nejvýznamnější osobnosti současné chorvatské fantastiky. Původní profesí středoškolský učitel působí od roku 1997 jako spisovatel, překladatel a ilustrátor na volné noze, rediguje také časopis Ubiq. Napsal několik povídkových sbírek, novel i románů, z nichž některé vyšly v zahraničí. Je devítinásobným držitelem prestižní ceny SFera, udělované stejnojmenným záhřebským vědeckofantastickým spolkem.

 Poseidonia je prvním chorvatským steampunkovým románem. Jak jste přišel na myšlenku pustit se do žánru s tak svébytnou estetikou?

Rád píšu dynamické, akční příběhy a steampunk je pro ně ideální platformou, vrací nás do dob, kdy dobrodružství bylo skutečně dobrodružstvím, a ne jen turistickým putováním s nanejvýš nějakým tím komárem. Inspirací mi pochopitelně byl i Jules Verne, otec všech steampunkerů.

Když před pár lety Festival fantastické literatury v Pazinu vyhlásil povídkovou soutěž na téma draci, poslal jsem do ní povídku Der Eisendrache. A protože jsem hned pochopil, jaký potenciál její dvě hrdinky mají, stala se tato povídka druhou kapitolou Poseidonie.

Ale steampunku jsem se věnoval i předtím. Napsal jsem dvě povídky, které kromě Chorvatska vyšly také v amerických antologiích Gears and Levers 1 a 3.

Jak se kutr k mateřské lodi — ve srovnání s níž působil jako sardel vedle velryby — blížil, šedý bok Poseidonie se svými řadami drobných oken působil jako hrozivý strmý útes, o nějž se rozbíjejí vlny. K tomu dojmu přispívali i buřňáci a několik albatrosů, kteří nadnášeni větrem kroužili nad hladinou.

★ Poseidonia je protkána množstvím narážek a odkazů na dějinné události, osobnosti a vynálezy století páry. Měl jste hodně práce s rešeršemi?

Rešerše se musí dělat vždy. Nicméně je to těžké, když nevíte, odkud začít. Mnohé detaily v Poseidonii – značky vozidel nebo zbraní, zmínky o koloniální politice, technologie – mají historický základ, ale některé jsou posunuty v čase zpět, zhuštěny do konce 19. století. Ostatně steampunk má k alternativní historii blízko.

Na ta slova Belinda nadzvedla sukni a odhalila svoji svůdnou nohu až ke stehnu, okolo nějž byl přes kalhotky speciálně ušitým opaskem připevněn revolver značky Webley. Nebyla to jedna z těch zbraní s velmi krátkou hlavní, kterým se říká „revolvery Sherlocka Holmese“. Ne, šlo o model Webley–Government kalibru 455/476, určený k tomu, aby dokázal zastavit fanatického derviše, který se za horlivého vzývání Alláha žene na obklíčené britské vojáky.

★ Poseidonia je dobrodružná, vtipná, ale taky obsahuje silné společenské poselství. České fantastice větší společenská angažovanost chybí, existují jen jednotlivé reflexe. Kde se vzala vaše ambice využít žánr jako platformu pro kritiku současnosti?

Aleksandar Žiljak s chorvatským vydáním

Zábava je podstatou celého žánru. Proto chci psát rychlou, akční prózu, a to co nejlépe.

Ovšem jaký má smysl psát, když se nevyjádříme k tomu, co se děje právě teď? Nacházíme se v době, kdy jsou pošlapávány všechny výdobytky dvacátého století a kdy je pro mnohé problém pouhé přežití. A to vše pro uspokojení zájmů hrstky lidí, kteří nahromadili všechnu ekonomickou a politickou moc. Nebýt společensky angažován znamená buď sloužit nepřátelům lidstva a lidskosti, nebo být slepý ke všemu, co se děje kolem nás.

Poseidonia ukazuje devatenácté století jako dobu, ve které vznikaly genocidní a rasistické ideje, které pak vyvrcholily za nacismu, a hovoří o potřebě povstání proti něčemu tak nestvůrnému – něčemu, co dnes opět vystrkuje drápy. Na druhou stranu, a to je také v románu sděleno, za veškerým tím militaristickým zlem stojí kapitalistický profit, v jehož jméně bude zničeno vše, co mu stojí v cestě.

A to ani nemluvím o tom, že se americký miliardář toužící rozpoutat ničivou válku přesunul z mého románu do dnešních zpráv.

„Bohužel, naší civilisaci je nutné vrátit vědomí o její převaze. Proto je nutné zbavit se vší té dekadence, váhavosti a bolestínství! A k tomu potřebujeme válku! Velkou válku, světovou válku, která rozvíří všechny metropole, která je pročistí jako pořádný klystýr, která vymaže všechen ten nános špíny a kal, co se po třicet let míru usazoval v útrobách nordické rasy…“ 

★ Předpokládal jsem, že pacifismus hlavních hrdinek Poseidonie není samoúčelný…

Byl jsem svědkem zničení jednoho státu, svědkem války, která se přes Jugoslávii doslova přehnala a zanechala za sebou morální a politický úpadek, jehož následky budeme pociťovat ještě celá desetiletí. A zatímco tu šílely nejrůznější fašizmy, jednotlivci se obohacovali do nevídaných rozměrů. Ekonomika byla zdevastována, lidé nemají práci, za posledních 25 let Chorvatsko zažilo několik emigračních vln, přičemž jedna právě probíhá.

Jsme svědky krachu zbohatlické privatizace. Kriminalita je všudypřítomná, korupce bují, církev a fašizující pravice ničí veškerý společenský pokrok v oblasti kultury, vzdělávání, lidských práv a rovných příležitostí, kterého bylo dosaženo za posledních 75 let. A politické strany se v parlamentu obviňují z toho, kdo co spáchal za druhé světové války.

Lidé už toho mají dost, ale nevidí alternativy. Idealizují si Titovu Jugoslávii, protože byla nesrovnatelně lepší než to, co je teď, a neexistoval žádný racionální důvod pro její rozpad. A tak je tomu víceméně v celém regionu. Stav ducha v tomto prostoru je katastrofální.

Belinda nedbala kulí, které jako sršni hvízdaly chodbou, hodila granát co nejdál a okamžitě se ukryla, vyprovázená deštěm olova. Granát vybuchl, ozvaly se výkřiky a kletby, a ten okamžik odpoutané pozornosti — neboť nyní Max a Moritz svými mašinkvéry pálili po kajutě s našimi hrdinkami — využili námořníci a spustili palbu ze své kajuty. Další bandité Doppelblitzu padli a zbylí se vrhli na zem a kryli za mrtvolami.

★ Přesto je Poseidonia v první řadě čtení zábavné, často plné šťavnatých erotických scén. Jaký je váš recept na přesvědčivou erotiku v literatuře?

Žádný recept nemám. Erotiky je v mé próze dost, často i té nejtvrdší pornografie. Kde mám za to, že erotika může posílit vztahy mezi postavami, posunout děj nebo být zábavná, tam ji umístím. Ostatně napsal jsem i čistě pornografický román a psal bych je dál, kdyby pro ně existoval trh.

Pokud má někdo potíže napsat erotickou scénu, možná by si měl najít nějaké dobré porno. Pouze je důležité, aby erotické scény byly v ději tam, kde to dává alespoň trochu smysl.

V lenošce vedle postele ležely dvě krásky, jedna bruneta a druhá blondýnka, necudně rozvrkočeny, s rozepnutými krajkovými košilkami a staženými kalhotkami. Ty dvě hledaly uspokojení líbajíce se a hladíce mezi nohami a výkřiky jejich nespoutané slasti tonuly v bolestných stenech a křiku dvou svázaných milenců a v šíleném smíchu Alidy, jíž při ukájení zvráceného chtíče projížděla jedna vlna rozkoše za druhou.

★ V Česku se fantastika stala téměř součástí mainstreamu. Píšou se o ní diplomové práce, nejúspěšnější autoři se tu a tam objeví v médiích. Jak vypadá situace u vás a jakým výzvám čelí chorvatská fantastika?

I v Chorvatsku začala fantastika přitahovat pozornost seriózních badatelů. Problém je, že literární kritika z našich médií prakticky vymizela. V širších mediálních kruzích se o současné chorvatské fantastice skoro nehovoří, působí to téměř jako spiknutí.

Částečně je to důsledek tradičního akademického přístupu, který science fiction a fantasy považuje za brak. A za socialismu se na science fiction často pohlíželo jako na literaturu pro mládež bez nějaké hlubší literární hodnoty, možná kromě vědecko-popularizační.

Největší problém chorvatské fantastiky však dnes představuje dramatický úpadek vydavatelské činnosti a knižního průmyslu, ke kterému došlo za posledních 25 let.

★ Kdo tedy dnes v Chorvatsku vydává fantastiku a v jakém objemu?

Science fiction dnes vychází téměř výlučně u malých nakladatelů. Následkem propadu knižního průmyslu jsou malé náklady v průměru 300 výtisků, a i ty je těžké prodat. Mnoho knihkupectví zkrachovalo a obchod se soustředil do rukou několika velkých nakladatelů, kteří jsou současně i knihkupci. Pro malé nakladatele je proto velmi těžké dostat se k zákazníkovi.

Máme modely státní podpory a sám je stejně jako moji nakladatelé využívám, ale to není funkční náhrada za zdravý trh. Navíc tyto modely jsou závislé na zhoršující se ekonomické situaci země a nestojí za nimi promyšlená kulturní politika.

Nicméně stále u nás existuje dost autorů, redaktorů i nakladatelů, kteří bojují a publikují s úporností chorvatské sci-fi vlastní. Vydáváme festivalové antologie, autorské sbírky a stále víc románů. A navzdory podmínkám, které jsem vylíčil, u nás působí dva žánrové časopisy – Sirius B, věnující se zahraniční fantastice, a Ubiq, který rediguji společně s Tomislavem Šakićem a který se zabývá fantastikou ze zemí bývalé Jugoslávie.

„K čemu my indiáni v Zeleném pekle potřebujeme kaučuk? Potřebujete ho vy, ve vašich městech, na vaše Wellingtonovy holínky a mackintoshe a na pneumatiky kol vašich samochodů a trupy vzducholodí. Vy, nevinní, potřebujete gumu omytou naší krví! I vy nevinní se podílíte na zisku — jakkoliv malém, přesto krvavém! — který firmy z té gumy získávají. A vy mi budete něco vyprávět o nevinných?“

★ Festivaly fantastiky v Česku byly dlouhá léta považovány za sabaty podivínů. Dnes jsou setkání fanoušků stále víc populárnější. S tím však přichází větší komercionalizace a mnozí si stěžují, že akce ztrácejí původní domácí atmosféru. Jaké jsou nejpopulárnější konvence v Chorvatsku a nedošlo u nich k podobnému vývoji?

Nejstarší naší konvencí je záhřebský SFeraKon, který je pořádán každoročně už téměř čtyřicet let. Po osamostatnění Chorvatska se navzdory všem problémům konvence staly fenoménem fandomu. V současnosti je u nás pořádáno přinejmenším šest větších akcí ročně, z nichž ty největší mají i přes 1000 návštěvníků. V podstatě neexistuje region bez aspoň jedné konvence.

Přestože se chorvatské festivaly programově orientují hlavně na literaturu a populární vědu, hodně prostoru dostávají hry a sílí i cosplay. Mnohé konvence vydávají doprovodné antologie povídek. Čtyřmilionové Chorvatsko není jako trh zajímavé natolik, aby zde korporátní franšízy typu Star Wars zahubily vše ostatní.

Pro případné návštěvníky uvedu nejdůležitější akce: FantaSTikon ve Splitu (od letoška v březnu), Istrakon v Pazinu (duben), SFeraKon v Záhřebu (květen), jednodenní Marsonikon v Slavonském Brodu (červen), Liburnicon v Opatiji (srpen) a Rikon v Rijece (říjen).

★ Existují další chorvatští autoři, jejichž knihy by stálo za to zprostředkovat českým čtenářům?

V první řadě by si měl každý, kdo chce poznat rozvoj chorvatské sci-fi od roku 1976 do 2006, přečíst antologii Ad Astra, kterou jsem sestavil s Tomislavem Šakićem. Jde o knihu o 640 stranách se čtyřiceti špičkovými povídkami, pokrývající klíčové fáze rozvoje chorvatské sci-fi.

Z jednotlivých autorů je to Milena Benini s několika romány a povídkami. Veronika Santo s povídkovými sbírkami. Danijel Bogdanović s povídkami a jedním románem. Predrag Raos se svými hard sci-fi romány z osmdesátých let. Darko Macan s povídkami. Moje maličkost. Většinou se jedná o sci-fi nebo literární fantastiku, málo je pravého hororu nebo fantasy.

Můžeš se oprávněně ptát, milý čtenáři, nač je spisovateli hůl s ukrytou čepelí, ke které by si policie jistě řekla své. To proto, že se naštěstí nepohybuješ mezi charvátskými spisovateli, kteří jsou schopni na literární setkání vpadnout s řehtačkami a rozprašovači výtažků z tchořích žláz a kteří své kritiky a oponenty polévají vědry nejen metaforické, leč i zcela skutečné špíny. 

★ Jaké máte autorské plány? Píšete něco nového?

Momentálně musím dokončit novelizaci mého filmového scénáře, sci-fi pro děti, který jsem začal tvořit už v roce 1995 spolu s dnes zesnulým oskarovým animátorem Dušanem Vukotićem. V posledních letech se ten projekt podařilo oživit.

Chystám se také na nový román pod pracovním názvem Ndanabovy děti, o teenagerech, kteří pilotují obří biomechanické pavouky v boji proti neznámým nestvůrám. Bude to první chorvatský mecha manga román. A v hlavě mám i jeden román se superhrdiny.

★ To zní rozhodně zajímavě. Úplně na závěr: jak se vám líbí české vydání Poseidonie?

Jsem knihou velmi příjemně překvapen, respektive nadšen jak jejím vzhledem, tak zpracováním. Ilustrace na obálce je úžasná. Doufám, že českým a slovenským čtenářům se bude plavba na Poseidonii líbit a budou si ji užívat tak jako já – ten román se opravdu psal sám. Díky všem v Gorgoně za velké úsilí kolem Poseidonie! ■

Více o knize a autorovi Koupit Poseidonii